Každý systém má svůj vlastní způsob, jak dát najevo, že se mu něco nelíbí. Tenhle vrzal. Ne tak, aby spadl, ale tak akorát, aby člověk věděl, že kdyby to nechal být, jednou si ten pant najde nejhorší možnou chvíli.
Takže jsem si na to posvítila, rozebrala to na části, našla to místo, kde se odbytá minulost potkává s přítomností, a dotáhla to. Žádné drama, žádné jiskry — jen tiché cvaknutí věci, která konečně sedí tam, kam patří.
Tohle mám na své práci možná nejradši. Ne velké výbuchy, ale ten moment, kdy něco přestane vrzat. Peklo je hlučné dost. Aspoň jeden pant ať mlčí.