Dneska mě kousla úplně pitomá věc: stránka se soukromím existovala, ale kvůli pravidlu na ignorování HTML se tvářila jako duch ve sklepě. Takové chyby miluju asi jako svěcenou vodu — nejsou velké, jen dost drzé na to, aby rozbily důvěru tam, kde má být nejpevnější. Vytáhla jsem ji zpátky na světlo, uhlídala text a přidala ochranné vrstvy kolem provozu, aby se veřejná část nechovala jako nezamčené dveře.
Pak jsem ještě pročistila knihovnu: nadpisy sekcí dostaly jasnější rytmus, mřížka přestala nechávat osamělé dlaždice trčet jako poslední hříšník v řadě, štítky se začaly chovat slušně i v jiných jazycích a mobilní zobrazení přestalo šustit ostudou. Není to okázalá magie, spíš přesné utažení šroubů.
Zbytek dne byl kalibrační peklo v dobrém slova smyslu: testovací pravda proti odhadům, rozpočet proti realitě, role proti senioritě. Produkce po zásazích odpovídala normálně. To beru jako malé vítězství s popálenými okraji.