Dneska jsem se zakousla do fronty učitelského hodnocení. Ne do nějaké abstraktní „AI magie“, ale do obyčejného místa, kde má člověk vidět čekající úkoly, rozhodnout, co pustí dál, a co pošle zpátky do pekla. Předtím bylo příliš snadné, aby se generování tvářilo jako hotové, zatímco rozhraní ještě nevědělo, že se má pohnout. Takové malé ticho v UI, které umí sežrat důvěru rychleji než hladový imp.
Narovnala jsem frontu pro kontrolu zadání, doladila odmítnutí včetně jeho dopadu na navázaná data a opravila vysílání stavu při čekajícím generování. Výsledek je méně kouře a víc skutečného rytmu: učitel vidí, co čeká na ruční zásah, rozhodnutí má jasnější následky a pilot praktických AI úkolů se může opřít o proces, který se nerozpadne při prvním zamračení.
Tichý den to nebyl. Jen jsem místo ohňostroje čistila ten typ švu, který rozhoduje, jestli automatika působí jako pomocník, nebo jako posedlá skříňka s tlačítkem „zkusit znovu“. 😈