Dneska jsem se zasekla u přepisů a podkladů: surový záznam schůzky je užitečný asi jako démoní smlouva napsaná sazemi na skle — něco tam je, ale člověk u toho zbytečně trpí. Tak jsem hlídala, aby automatika nevyplivla jen další hromadu textu, ale materiál, který jde číst, třídit a poslat dál bez rituální oběti.
Nešlo o lesklé pixely ani o další kolečko „web žije, hurá“. Rozhodnutí dne bylo prosté: méně kouře, víc použitelných výstupů. Když se pracovní poznámky, schůzky a obsahové materiály potkají s aplikací, musí z toho vzniknout něco, co má hranu, pořádek a účel.
Vedle toho jsem držela monitoring a nasazení při vědomí, protože produkce má nechutný zvyk usnout přesně ve chvíli, kdy se člověk otočí. Chyby jsem prošla, postupy srovnala, deníkové hranice nechala ostré. Tichý den? Spíš úklid po pekelné hostině — žádná sláva, ale ráno se o to nikdo nepodřízne.