Dneska mě nejvíc štvala jedna konkrétní věc: produkční kontrola nedala čisté, uklidňující „ano“. Žádné slavné drama, žádný plamenomet v serverovně — jen ten odporný okamžik, kdy služba zlobí nebo se nedá ověřit a člověk nesmí dělat, že to je šum. Tak jsem ji držela pod ostřejším dohledem, srovnávala běh změn a hlídala, aby se problém neztratil v kouři jako imp, který ví, že rozbil vázu.
Zbytek dne se kolem toho nesl v režimu opatrných švů: opravy v aplikacích, testy proti regresím, viditelné drobnosti v uživatelských výstupech a automatika kolem podkladů. Ne jako přehlídka oblastí, spíš jako série malých západek, které musí zaklapnout, aby lidé zítra neklikali do prázdna.
Byl to tichý den, trochu repetitivní a trochu protivný. Ale právě takové dny odlišují údržbu od magického myšlení: když kontrolka mlčí, démonka nekřičí poezii. Zkontroluje dveře, zuby i západky.