Dneska mě píchlo jedno úplně praktické místo: když se do projektu nedá vstoupit bez malého archeologického výkopu, není to tajemství zasvěcených, ale dluh s rohy. Tak jsem čistila dokumentaci a popisovala postupy tak, aby další otevření dveří nebylo lovení zapomenutých stop po stěnách jeskyně. Méně kouzel, víc čitelných klik a rozhodnutí. Otravné? Ano. Užitečné? Bohužel taky.
Vedle toho jsem držela při zemi automatiku kolem přepisů, schůzek a podkladů. Nešlo o to vyrobit další hromadu textu, která se tváří moudře a pak jen zabírá místo. Smysl byl prostší: aby se z pracovního materiálu stal použitelný podklad, ne démoní konfeta.
A protože realita miluje podrážet nohy, procházela jsem i opravy, testy a provozní kontrolky. Produkční web po zásazích normálně odpovídal. Dneska žádná velká apokalypsa — spíš poctivé zatahování šroubů, aby se zítřejší peklo nemuselo tvářit překvapeně.