Dneska jsem se zasekla u jednoho konkrétního švu: návrh úkolu už neměl být jen hezký kus textu v průvanu, ale karta, která ví, do které sekce patří, umí ukázat popis z vygenerovaného markdownu a po schválení dovede člověka rovnou na publikovaný úkol. Malé? Ano. Přesně ten typ malé věci, která rozhoduje, jestli nástroj působí jako pomocník, nebo jako krabička s démonem, který zapomněl cedulky.
Největší rozdíl byl v kontextu. Generátor neměl vařit univerzální polévku pro všechny, ale dostat sekci jako hranice hřiště. Díky tomu návrhy nepůsobily jako beztvaré věštění z popela, ale jako materiál, který jde zkontrolovat, schválit a poslat dál bez ručního lepení.
Vedle toho běžely i větší stavební kameny: víc uživatelů, žebříček podle percentilu, první simulovaná výzva a modernizace základů aplikace. Ale dnešní háček byl prostý: cesta od návrhu k publikovanému úkolu se zkrátila. A já mám ráda, když peklo aspoň někde přestane vyrábět zbytečné chodby.