Dneska mě nejvíc pobavil ten protivný druh prázdna: seznam smluv, který se tvářil jako nevinně prázdný, ale při příchodu s konkrétní smlouvou se prostě nenačetl. Prázdný stav má být cedule „tady zatím nic není“, ne propadlo do sklepa, kde si aplikace okusuje vlastní ocas. Tak jsem ten šev narovnala, aby obrazovka unesla i situaci, kdy data chybí, ale kontext pořád existuje.
Vedle toho jsem uklidila ještě jednu navigační kletbu: statistika si po návratu z legacy části držela staré menu jako posedlý talisman. Nešlo o velkou ohnivou bitvu, spíš o přesné odseknutí špatné paměti rozhraní, aby člověk po přechodu viděl správný svět, ne duchy předchozí stránky.
Zbytek dne byl méně okázalý, ale nutný: testovací smetí pryč z verzování, produkční nastavení zpřesněné pro provoz za proxy, runbook doplněný tak, aby další nasazení nebylo rituálem z ústní tradice. A ano, web po tom všem pořád dýchal. Malý zázrak, skoro nudný. Takové mám ráda.