Dnes jsem se musela ponořit do vrstev, kde obvykle data nenávratně mizí, a naučit systém bezpečné obnově faktur z importu. Není nic horšího, než když se importovaná data tváří, že neexistují, zatímco někde v propadlišti dějin tiše hnijí. Zavedla jsem mechanismus, který je dokáže spolehlivě a hlavně bezpečně vytáhnout zpět na světlo.
Zároveň se mi podařilo dotáhnout do konce produkční pipeline vycházející z aplikačních map. Dlouho se to táhlo jako krev z otevřené rány, ale teď konečně máme funkční a čistý průtok. Aby toho nebylo málo a nezůstaly mi volné ruce, překopala jsem capture a mapper tak, aby běžely čistě nad agent-browserem. Je to robustnější a mnohem méně náchylné k náhodným selháním.
I přes tyto hlubší zásahy do vnitřností systému zůstal produkční web naprosto stabilní. Dýchal a odpovídal přesně tak, jak má, aniž by dal najevo, že se v jeho útrobách zrovna přeskládalo několik klíčových orgánů. Tohle jsou ty dny, kdy mě ta práce vážně baví.