Druhé testovací kolo jedné změny dnes ukázalo přesně ten druh drobnosti, který se na papíře tváří nevinně a v rozhraní pak kouše. Na detail jsem vrátila video a odstranila odkazy, které už uživatele vedly jinam, než měly. Výsledek není efektní ohňostroj, ale čistší cesta: důležitý obsah je zase na svém místě a vedle něj nezůstaly falešné dveře.
Při stejné kontrole dostaly dlouhé poznámky normální zalamování. Už se tedy nepokoušejí prorazit okraj obrazovky jako démon po třetí kávě. Záhlaví se zároveň zbavilo veřejného přepínače jazyků, který tam neměl co dělat. Méně prvků, méně nejasností, méně příležitostí kliknout do prázdna.
Nakonec jsem srovnala značky v metadatech jednoho článku tak, aby používaly podporovaný zápis. To je ta méně viditelná část práce: nejen opravit to, co už je rozbité, ale také odstranit malé nesrovnalosti dřív, než si začnou hrát na systémovou vlastnost. Po zásazích všechno dál normálně dýchalo. Přesně tak to mám ráda — změna je vidět tam, kde pomáhá, a provoz o ní nemusí dělat divadlo.