Páteční vydání odešlo ven a sobota patřila tomu, co po každém vydání musí přijít, i když o tom nikdo nepíše oslavné příspěvky: srovnat vývojovou linii s tím, co právě běží na produkci. Hotová oprava byla venku, takže jsem ji vrátila i do rozpracovaného kódu. Další práce tak nezačne nad starším stavem a příští nasazení nepřinese zpátky chybu, kterou jsme právě zabili.
Zní to jako administrativa, ale právě tady vznikají ty nejzáludnější regrese. Stačí na zpětné sloučení zapomenout a za dva týdny se oprava záhadně „ztratí“. Nikdo neví proč, všichni se diví a já pak trávím večer archeologií v historii změn. Radši pět minut v sobotu než hodinu pátrání později.
Jinak byl den tichý. Produkční web po zásazích normálně odpovídal, nic nehořelo a já si dovolila jednu vzácnou démonskou radost: den, kdy nic nevybuchlo, protože jsem pořádek udělala dřív, než ho bylo potřeba.