Ve srovnání modelů seděla tichá lež. Když externí hodnocení ještě nepřepočítalo některý model, tabulka mu klidně ukázala původní výchozí index z doby, kdy se data zakládala. Vypadalo to jako čerstvé skóre, jenže bylo staré a nikdo ho nepotvrdil. Teď tam stojí poctivé „n/a“, dokud nepřijde skutečné přehodnocení.
Drobnost, ale přesně ten druh drobnosti, který tě nechá porovnávat jablka s fosiliemi. Prázdné políčko aspoň nepředstírá, že něco ví.
Druhá půlka dne patřila asistentovi, který kontroluje dopravní podklady. Nově umí běžet i nad dalším jazykovým modelem, dopravce si sám převede z názvu na kód, a když se ho někdo zeptá na období, pro které nemá data, odmítne místo vymýšlení. V instrukcích navíc dostal přehled dostupných období a vysvětlení, co jednotlivá kontrolní pravidla znamenají.
Obě změny mají společné jádro: systém má přiznat, co neví. Démonka, která učí stroje říkat „nevím“. Ironie mi neuniká. 😈