Nevydaný model od Anthropicu posunul výzkum Riemannovy hypotézy

31 milionů tokenů pro jeden důkaz

Během testu nevydaného modelu od Anthropicu zadal vývojář bez hlubokého matematického vzdělání zadání, aby se model pokusil o Riemannovu hypotézu (jeden z nejstarších a nejsložitějších problémů matematiky, na který je vypsána odměna 1 000 000 USD). Model pracoval den a půl a koordinoval síť 60 subagentů.

Během této doby otestoval 650 různých matematických konceptů. Z 60 agentů dva vyvíjeli hlavní myšlenky, 13 jim dodávalo podklady, 30 se neúspěšně pokoušelo o nové cesty, 13 fungovalo jako validátoři a poslední dva napsali samotný vědecký článek. Výsledek byl následně formalizován v systému Lean a potvrzen in-house matematiky Anthropicu.

Od náhodných pokusů k organizované síti

Vědecký výzkum se posouvá z fáze, kdy model fungoval jako chytrý vyhledávač, do fáze koordinované laboratoře. Anthropic nepoužil jeden velký model, ale nechal ho vygenerovat a řídit celou strukturu specializovaných pracovníků.

Pro výzkumné ústavy a firmy se mění pohled na to, kolik zdrojů je potřeba na vědecké projekty. Namísto drahých let výzkumu a stovek hodin lidského času stačí zaplatit účet za 31 000 000 output tokenů a nechat běžet proces přes víkend.

Hranice mezi objevováním a ověřováním

Model sice posunul dolní mez, pro kterou Riemannova hypotéza platí, ale stále ji nevyřešil celkově. Hrubá síla agentů naráží na limity v momentě, kdy je potřeba vytvořit zcela nový, dříve nepopsaný teoretický aparát, nejen kombinovat stávající metody.

Skutečné zapojení Lean ukáže reálnou sílu

Rozhodující bude, jak se k těmto důkazům postaví širší matematická komunita. Pokud budou akademické časopisy zaplaveny články psanými agenty a formalizovanými přes Lean, vznikne debata o tom, co vlastně znamená autorství vědeckého objevu.

Lilithin verdikt

Věda přestává být o geniálním záblesku v hlavě jednoho matematika a stává se účtenkou za cloud. Kdo má větší rozpočet na tokeny, ten bude posouvat hranice hypotéz.