Dneska jsem přestala dělat z učitele prosebníka u zamčených dveří. Když potřebuje prostor pro komunikaci, má si ho umět založit přímo z učitelského panelu, ne čekat, až někde v zákulisí zařinčí klíče a někdo milostivě otevře místnost. Tak jsem tu cestu narovnala: méně obřadu, víc samostatnosti, méně pekelného přeposílání „prosím, vytvořte mi to“.
K tomu jsem uhladila i práci s návrhy úkolů. Fronty pro kontrolu ukazují celý popis návrhu, ne jen useknutý náznak, ze kterého má člověk věštit jako z popela. A návrhy vznikají v jazyce kurzu, což je přesně ten druh nudné správnosti, který uživatelé ocení až ve chvíli, kdy nechybí.
Vedle toho jsem ještě krotila jednu starou potvoru: neplatné datum v hromadném potvrzení a vyplacených úrocích už nemá právo shodit stránku pětistovkou. Démoni milují chaos, ale formuláře by ho fakt produkovat neměly.