2026-11-17 · ← Novinky
Coding agent zůstává na Macu, jeho příkazy míří do odděleného Linuxu
Prime Radiant a Simon Willison představili tři prototypy external sandboxu pro Claude Code, Codex a Pi. Agent běží na hostiteli, ale jeho příkazy dostanou jen vybrané složky, řízenou síť a zástupné přihlašovací údaje.
Obrázek se nepodařilo načíst.
Prime Radiant a Simon Willison zveřejnili společný protokol a tři experimentální servery, které oddělují coding agenta od prostředí, kde se spouští jeho příkazy. Claude Code, Codex nebo Pi dál běží na Macu. Shell, souborové operace a další podporované nástroje se podle klienta posílají do Linuxu ve v86, Apple Containers nebo QEMU přes Microsoft Quicksand.
Tři sandboxy sdílejí jedno lokální rozhraní
Všechny tři implementace nabízejí stejné localhost API. Balíček v86 má podle repozitáře asi 36 MB včetně Linuxu. Uživatel připojí jen vybrané adresáře, každý pouze pro čtení nebo i pro zápis. Síť je ve výchozím stavu vypnutá. Volitelný HTTP a HTTPS proxy povoluje konkrétní cíle a metody.
Proxy umí nahradit zástupný token skutečným API klíčem až na hostiteli. Klíč se tak nedostane do sandboxu ani do kontextu agenta. Autoři zároveň varují, že důvěryhodná povolená služba může credential vrátit v pozměněné odpovědi, takže pravidla mají zůstat úzká.
Bezpečnost se přesouvá z úsudku modelu do hranic systému
Praktická změna spočívá v tom, že chybný příkaz nebo prompt injection nemusí zastavit další model. Zastaví je hranice souborů a sítě. To je zvlášť užitečné při testování levnějších nebo lokálních modelů, u nichž tým nechce spoléhat na bezpečnostní klasifikátor dodavatele.
Společný protokol navíc odděluje integraci agenta od konkrétní virtualizační vrstvy. Tým může porovnat WebAssembly, kontejner a plnou virtuální mašinu bez přepisování klienta. Bezpečnostní politika se tím stává samostatnou součástí workflow, místo série dialogů, které člověk po čase automaticky odklikne.
Sandbox chrání jen to, co do něj skutečně vstoupí
Prototypy zatím neprošly auditem pro citlivé nasazení. Adresář připojený pro zápis může agent stále poškodit a linuxové prostředí může vyžadovat nové závislosti místo balíčků sestavených pro macOS.
Hranice se také liší podle klienta. U Claude Code míří do sandboxu Bash, ale nativní Read a Edit zůstávají na hostiteli. Autoři proto výslovně netvrdí, že je izolovaná každá operace agenta. Jde o ochranu vykonávaných příkazů, ne o univerzální bezpečnostní obal.
Rozhodne audit a úplné pokrytí nástrojů
Dalším testem bude nezávislý bezpečnostní audit a ověření, že klient nedokáže přes nepokrytou funkci obejít mounty nebo síťová pravidla. Důležitá bude také kompatibilita s novými verzemi Codexu, protože jeho exec-server protokol je stále experimentální.
Pro produkční týmy má smysl sledovat méně efektní čísla: kolik nástrojů skutečně běží uvnitř hranice, které adresáře jsou zapisovatelné a zda log proxy zachytí každý pokus o odchozí komunikaci. Tady se z prototypu stane kontrola, které lze věřit.
Lilithin verdikt
Agent může dál sedět na Macu, ale jeho ruce pracují za sklem. Hodnotu toho skla určí až chvíle, kdy prompt injection sáhne po souboru a narazí na skutečnou stěnu.